Farmáře z levandulové farmy Lavandia, Stanislava Bízu, jen tak nějaká překážka nezastaví. Vozík, na který ho připoutal úraz, občas vymění za kolo na ruční pohon, elektronicky ovládané auto nebo traktor. Proč přišel s netradiční levandulí a co ho z ní baví vyrábět?

Vyzvedává mě autem na nádraží, a i když jsme naše setkání pečlivě ladili podle předpovědí počasí, pleskne mi do čela první dešťová kapka. Po chvíli je z toho slušná průtrž mračen, ale to ještě netuším, že dramaticky zatažené nebe levandulovému poli dost sluší. Stanislava Bízu fascinovalo létání od dětství a koketování s paraglidingem se mu stalo osudným. Původní profesí automechanik vybudoval levandulovou farmu před sedmi lety. Že něco, co si vymyslel, nejde, slýchává často. Často taky dokáže, že je neznámá cesta průchozí.

Levanduli zasadil tam, kde to nikdo před ním nezkusil a vyrábí z ní produkty, které mu tady chybí. Jinak a po svém. Třeba skvělou nepřeslazenou a nesycenou levandulovou limonádu s citronem, mátou a třtinovým cukrem, kterou jsem objevila v brněnské kavárně a díky tomu levandulovou farmu ve Starovičkách na Jižní Moravě vystopovala.

„Za limčou je rok práce. Nejsme vystudovaní potravináři, takže přijít na proces, aby to mělo jak správnou chuť, tak barvu, trvalo. První várku limonády jsme vylili, protože byla moc silná. Chová se to totiž jinak, když se to zkouší v 10 litrovém hrnci a pak ve velkém. Nechtěl jsem dávat do prodeje něco, za čím si nestojím, jenže ona se pak uležela a byla výborná. Bylo to podobné jako u vína, kde se kapalina stáčením rozbije a musí se uležet, aby se chutě zase spojily,“ popisuje Stanislav průzkumnické začátky. Toužil ji mít takovou, aby mu chutnala, protože na trhu se setkával jen s nepříjemně navoněnými limonádami. Proto v té jeho je jen sušený levandulový květ jemně za studena macerovaný. Jednodušší by bylo levanduli uvařit, ale promítla by se tu i nežádoucí hořkost. „Aby se dala limonáda ručně stáčet do lahví, museli jsme investovat v počátcích asi milion. A to jsme přitom nevěděli, jestli se to bude někomu líbit. Jenže ji musíte nejdřív stočit, aby ji někdo vůbec mohl ochutnat. Musíte mít technologii na míchání i na pasteraci. Bylo to hop nebo trop, ale já když se rozhodnu, tak mě máloco odradí,“ přiznává.

Levandulové pole mezi vinohrady

„Vlastně ničeho nelituju, ani toho úrazu. Člověk jde jen jinou cestou a díky levanduli jsem mohl poznat spoustu lidí,“ pousměje se s pokorou Stanislav, když si srkne levandulového espressa. Na fialově kvetoucí bylinku ho přitom nasměřovala souhra okolností, kdy skončila rodinná firma, ve které pracoval jako diagnostik náklaďáků, a on uvažoval, co dál. „V té době jsem už jezdil na handbiku. Zatímco u nás sport handicapovaných teprve začínal, kluci na západě se věnovali jen tomu. Já chodil na tréninky před prací i po ní a stejně mi oproti nim něco chybělo.“ Stanislav se v tomto sportu dostal do české reprezentace, účastnil se i soutěží v evropském a světovém poháru a stál před rozhodnutím, zda se cyklistice věnovat naplno profesionálně. „Víte, jak je to se sportem. Skončíte a nikdo o vás neví a zase bych začínal znovu. Podnikání mi bylo vždycky blízký a chtěl jsem něco vyrábět, tak jsme s trenérem Markem Svobodou založili chráněnou dílnu. Dělali jsme různé kompletační práce a zároveň začali i s levandulí.“ Časem nešlo udržet kvalitu v obou oblastech a Stanislav se rozhodl dát přednost levanduli. „Když chcete něco vyzkoušet, nedá se to udělat jen na deseti keřících. Když už, tak na celém poli. Když to nepůjde, tak se to zaoře. O nic nejde,“ vzpomíná na svůj nápad, který musel obhájit před okolím. I když se většina místních věnuje vinohradům, levandule se sem podle něj vyloženě hodí, neboť se farma nachází pod pálavskými vrchy ve srážkovém stínu s dostatkem slunečního svitu, který má rostlina ráda.

Najdi ji mezi lebedou

„Zemědělství je pro mě i vzpomínka na dědu. On by z toho, co dělám, měl největší radost. I když jsem u práce na poli vyrostl, neuvědomoval jsem si, že o bylinku se musíte starat trochu jinak. Musel jsem si přijít na všechno…“ přiznává farmář, který se nejvíc naučil na vlastních chybách, neboť tvrdí, že zkušenosti jsou nepřenositelné. Jemu ovšem nestačilo jít jen novou cestou, zvolil si, že to bude s obtížnější bio certifikací. „Babička s dědou běžně nestříkali. Pro mě bylo normální chodit jako děcko pomáhat okopávat do vinohradu, kde rostla lebeda. Jenže když jsme levanduli zasadili, tak jsme ji první rok pro samou lebedu málem nemohli na poli najít! Kdyby nebylo mojí mamky, která tam chodila s motykou, tak tady možná dneska ani nejsme,“ líčí farmář. Postupně pořídili stroje na pomoc právě s pletím nebo sklizním, ale i tak mají pořád dost ruční práce. Potýkat se museli i s nejedním experimentem. „Po sklizni musíme z usušených svazků odrhnout květ. V malém to jde třeba rukou přes síto, ale u celého pole? Napadlo mě použít buben jako u mlátičky na obilí, kde vypadne zvlášť obilí a zvlášť sláma. Všichni mi ale tvrdili, že to nebude fungovat, že u obilí to jde jen proto, že je tvrdé. Tak jsem koupil sto let starou mlátičku, zkusili jsme ji upravit a šlo to! Je supr, že u farmy využiju i technický znalosti a dovednosti. Hodně mi pomohl i taťka,“ vypráví Stanislav, který od loňska jezdí i na elektronicky ovládaném traktoru. „Jízda v něm je pro mě strašnej relax! Neberete telefony a vyčistí vám hlavu od administrativních a organizačních věcí. Půl dne jezdíte na poli, díváte se do řádku a u toho si přemýšlíte. Fyzické práce mám dost, takže ani nemusím chodit do fitka. Ta práce je každý den jiná a je fajn, že úplně přesně nevím, co budu dělat to odpoledne.“

Nekopírovat, ale tvořit

Farma je i chráněnou dílnou, která zaměstnává několik handicapovaných nejen v šicí dílně, kde vznikají polštáře různých tvarů i velikostí plněných voňavou levandulí. „Po úraze mi spousta lidí pomohla, nakopla a nasměřovala. Cítil jsem, že je to potřeba vrátit,“ komentuje to Stanislav. Prvním strojem, který farma vůbec pořídila tak byl šicí stroj a prvním výrobkem byl tzv. bedrohřej. Tedy podélný polštářek vyplněný pšenicí a levandulovými květy, který se po nahřátí přiloží k uvolnění beder. Dnes si na policích hoví i polštáře s tvary zajíců, slonů či koček a jsou dětskými přírodními uspávadly, neboť levandule zklidňuje a navozuje spánek. Možnost přicházet s novými nápady na levandulové produkty je pro Stanislava motorem. „Kávu s mletou levandulí dělá dnes už víc farem, ale začaly později než my. Snažíme se vyvíjet produkty, co na trhu nejsou, ne je kopírovat,“ odkrývá svou filozofii. Zatímco leckde natrefíte na čokoládu posypanou sušenými květy levandule, které po rozkousnutí chutnají hořce i intenzivně, v této čokoládě vyráběné ve spolupráci s manufakturou Herůfek v nedalekém Čejči, je levandule jemně mletá s jemným levandulovým nádechem. I když do vína jde přidat levandulová esence, místní levandulové rosé vzniklo ve spolupráci s vinařem Martinem Šebestou kvašením hroznů přímo s květy levandule. A mohli bychom pokračovat dál. Na poličkách v obchůdku vzniklém z autodílny vidím vymazlené levandulové sirupy, marmelády, med nebo již zmíněnou kávu, kterou nadšeně praží Coffeespot z Babic.

Parťák nejen do vany

Levandule má spoustu odrůd a v zásadě se dělí na dva druhy, lékařskou a kosmetickou (nazývanou též lavandin). „Každá má jiné využití a když dáte kosmetickou levanduli do potravin, cítíte mýdlovou chuť,“ vysvětluje farmář. „Levandule kosmetická voní intenzivněji a ta vůně jde do medu a sena. Levandule lékařská je ve vůni jemnější, je supr v jídle a má i mnohem víc blahodárných účinků.“

Na farmě pěstují oba druhy a na poli se můžu přesvědčit o rozdílech ve vzhledu i ve vůni. Zatímco do vonných polštářků se dává levandule lékařská, kosmetická levandule je vhodná do koupelí a do kosmetiky. Z obou druhů levandule tu vyrábí pomocí parní destilace esenciální levandulový olej. „Olej z lavandinu by se neměl používat na pokožku a rád si ho kapnu na filtr u vysavače, protože tím u vysávání provoním celý byt. No a když si dáte tři kapky levandulového oleje v zimě do vany, k tomu dvojku červenýho, tak z vany nevylezete, jak je to nebezpečně uklidňující!“ směje se Stanislav. Oceňuju i parádní koupelový sáček se sušenou levandulí. Vlastně je to obří kompostovatelný čajový pytlík, který je uživatelsky vychytaný, abyste si levandulí neucpali odtok.

Olej z levandule lékařské je zase blahodárný na pokožku a díky svým antiseptickým vlastnostem je skvělým pomocníkem při drobných rankách a popáleninách. Zklidní i štípance, o čemž se můžu přesvědčit doslova na vlastní kůži. „Na jaře mě docela drtí senná rýma a když si olej namažu pod nos, tak jsem celej den bez kapesníku. V zimě to hezky zklidní i běžnou rýmu,“ přidává své tipy Stanislav a připojuje, že spousta lidí si spojuje levanduli s Francií, málokdo prý ví, že největším pěstitelem levandule v Evropě je Bulharsko.

Do bábovky i do škvarků

Levandule dělá dobře nejen na duši a těle, ale i na jazyku. „Krásně vynikne ve smetanovém dezertu panna cotta. Tam mně chutná úplně nejvíc. Taky ji dáváme do tvarohové bábovky, kde dodá jak vůni, tak chuť. I když doma moc nevařím, zkoušel jsem omeletu s levandulí a pak jsem s ní dělal i škvarky. Levandule se tam však musí přidat až úplně na závěr, jinak to není dobrý,“ vypráví neúnavný experimentátor, který ochutnal levanduli i v klobáskách. Když se před třemi lety potuloval po Kalifornii, kde navštěvoval levandulové farmy, na jedné mu připravili tříchodové tématické menu. Servírovalo se kuře na levanduli se salátem s levandulovým dresinkem i levandulový cheesecake. Když si podle Stanislava levandulové květy namelete na mlýnku na mák, můžete směs používat jako koření. Ostatně levandule je součást známé směsi provensálského koření. „Spolupracujeme i s holčinama z Brna co dělají zmrzlinu pod značkou Na dřívku. Jsou sorbetový, takže jen z ovoce. Letos od nich máme jahodu s levandulí a ostružinu s levandulí,“ pochvaluje si muž, který nedávno vypiloval v domácích podmínkách i recepturu na levandulové tvrdé bonbony a v současné chvíli k nim ladí obal.

Fialové moře na instagram

„My tady na farmě nejsme sprinteři, že bychom chtěli všechno hned. Chceme fungovat delší dobu. Závodění na handbiku mi dalo hlavně vytrvalost. Přemýšlím nad věcma, abych byl 2-3 kroky napřed. Když zjistím, že něco není reálný, zkusím to jinak. Ale už dávno se to netočí jen kolem mě. Je to o lidech, který má člověk v okolí a funguje to hlavně díky týmu. Tomu patří velký dík, že to se mnou vytváří i když nejsou vidět. Spoustu toho dělá i má rodina. Mamka, která i když je v důchodu, tak je v šicí dílně, protože ji to baví. Donedávna tady byl naplno i taťka a obě sestry,“ vyzdvihuje důležitost zázemí farmář, kterému tu nikdo neřekne jinak než Staňa.

A pak se jedeme podívat na levandulové pole, které se začíná zbarvovat květy do fialova a nádherně voní. Otevřené je zájemcům v létě každý den. „Přístup na pole byl původně volný, ale chování některých lidí, nás z toho vyléčilo. Někdo zajel autem až k poli, a protože se tam není jak otočit, couvl přímo do kvetoucího pole. Už jeli pryč, tak jim to nevadilo. Proto tam máme dnes pracovníky, kteří pole hlídají a řeknou lidem k levanduli spoustu informací i jak ji stříhat. Samozřejmě jen těm, co o to stojí. Jde poznat, koho zajímá i rostlina samotná nebo kdo si přijel jen pro fotku na instagram,“ pokrčí rameny kliďas, který je už zvyklý na leccos. Třeba, že někdo vyrve levanduli při samosběru i s kořeny, přesto že na ni dostává zapůjčené nůžky. Mimochodem, věděli jste, že i když zůstane na konci léta levandulové pole sklizené, neustále z něj bude sálat nezaměnitelná vůně, protože aroma je obsaženo v celé rostlině, tedy nejen v květech?

Vyšlo v Lidových novinách.