V době, kdy už je v Brně kavárna na každém rohu a zdá se, že nejde vymyslet nic, co by výrazně vybočilo, zazářila Večerka.  Podnik otevřený loni v prosinci dvěma kamarády se vymyká dosavadním zvyklostem v mnohem. Třeba i vtipem prosáklým do designu nebo tím, že majitelé mají vietnamské rodiče, a patří tak ke 2. vietnamské generaci, která se tu narodila.

Tomi Nguyen je ten větší showman z tandemu majitelů a šéfuje baru i placu. May Tran Hau má na starost kuchyni. Oba přišli do Brna studovat ekonomii a oba víc uchvátilo pohostinství. „Vietnamských podniků je spousta, ale chtěli jsme být jiní a neslevit na kvalitě,“ vypráví Tomi, který má za sebou pozici head baristy v nedaleké brněnské kavárně. „Chtěli jsme mít něco, co nemají za rohem. A myslím, že se to povedlo,“ dodává.

Večerka je tím, čím chcete. Kavárnou, bistrem i barem. Fungl novému místu jsem věnovala tři návštěvy, abych ochutnala snídani, oběd i drink s asijským šmrncem a musím říct, že laťku se jim povedlo držet ve všech disciplínách. Ze zvědavosti ochutnávám exotickou kávu Ca Phe Phin z vietnamské robusty s kondenzovaným mlékem, ale příště už zůstanu zase u filtru. Kávu berou od berlínských The Barn a protože tu detaily berou vážně, tak tu má bílou barvu nejen kávovar, ale i konvička nebo páková baterie. Tomiho tu potkávám výhradně v bílé košili, přičemž rukávy má sepnuté přes paže gumkou v barvě sladěné s řemínky zástěry. Ty si samozřejmě nechali šít na míru a musím uznat, že je to asi nejelegantnější uniforma baristy, jakou jsem u nás viděla.

Hraní si s detaily je patrné nejen z názvu, který naráží na fakt, co si Češi s vietnamskou komunitou spojují nejvíc. Poznáte to taky z popínavek zavěšených na zdech v nákupních košících, lustrů z plechovek (co zbyly po instalaci Maxima Velčovského), vlnitého plechu (oblíbený materiál pro střechy vietnamských obydlí) nebo do růžova případně modra sladěného odpadkového koše s držákem na záchodovou štětku.

Za povedeným originálním interiérem stojí trojice mladíků co si říkají Offstate Studio z nichž dva tu shodou okolností potkávám. Architekt, grafický designér a markeťák spojili hlavy dohromady a výsledkem je prostor, který zrcadlí filozofii podniku: vybočit rebelsky z davu, neuhnout z kvality a posunout hranice moderní kavárny.

Jako jedna z mála kaváren servíruje Večerka teplé jídlo i ve všední den. Ke snídani jsem si na doporučení dala „lepkavou“, tedy lepkavou rýži s mungo fazolkami s vietnamskou šunkou. Nadšením jsem nejásala, ale jen proto, že jsem netušila, jak jídlo jíst. Až May mi vysvětlil, že rýži ve Vietnamu vaří zásadně neochucenou. Jíst se má právě v kombinaci s výraznější přílohou. Prozradil mi, že vietnamská šunka je spíše sekaná, ale ani to podstatu jídla nevystihuje. Specialitu připravuje Mayova maminka, protože jen tak chutná mnohem líp, než ta kupovaná.

Skvělé byly pařené bao knedlíčky, z nichž jeden byl plněný plodem jackfruit a druhý trhaným bůčkem. Ačkoli jackfruit vůbec nebyl špatný a ovoce v něm bylo připravené na způsob masa, bůček je bůček! Hitem podniku je pak trhaný bůček podávaný na rýži a o víkendech podávají jako vyprošťovák i polévku. Zrovna teď je na menu „vietnamský guláš“, což je polévka s hovězím, bramborami, kardamomem, skořicí a badyánem.

Že majitélé dokázali propojit své asijské kořeny a podnikavost s českým humorem jde poznat i podle tetování, kterého si všímám na Mayově paži. Vysačku z oblečení s návodem na praní hlásající „Made in Vietnam“ si jen tak někdo vytetovat nedá.