Sama si ještě dobře pamatuju, jak je těžké hostovi z dálných krajů rozmluvit, že to jídlo na fotce z instagramu, kterým mi mává před očima, v dnešní nabídce prostě není, neboť ji obměňujeme. Se stejnou urputností si často nedají poradit, že řízek s knedlíkem je samozřejmě dobré v Čechách ochutnat, ale lepší by to bylo zvlášť.
S jakými nešvary se potýká plac, má-li proti sobě hladového cizince?  O zkušenosti se se mnou podělil Lokál v Dlouhé i Martin Blum z Taste of Prague, který provází cizince po pražské kulinární scéně a často s nimi zavítá právě do podniků z rodiny Ambi.

Cirkus začíná
Nejsou to jen odlišnosti v chutích, často se jiná kultura projeví už při vstupu do restaurace. Zatímco Američan po vstoupení do Lokálu způsobně čeká, až mu obsluha přiřadí stůl, neboť je na to z domoviny zvyklý, spousta cizinců ve zdvořilosti zrovna dvakrát nevyniká. „Bohužel je hodně typické nepozdravení. Místo pozdravu hned slyšíme kolik jich je nebo kde si mají sednout,“ povzdechne si Lokál v Dlouhé, kteří dali hlavy dohromady a jejich odpovědi jsou tudíž sborové.

Vy nemluvíte mou řečí?
O tom že Rus v Česku mluví automaticky rusky a předpokládá, že mu všichni budou rozumět a v tomto jazyku i mrštně odpovídat, víme své. S podobnou ignorancí se občas na výletě chovají i další národnosti. „Velký nešvar Španělů, Francouzů, Rusů i Italů je, že nemluví anglicky a předpokládají, že na ně budeme mluvit jejich rodným jazykem. Stejně tak předpokládají, že máme menu v několika různých jazycích. Dokonce nás párkrát dostali Asiaté, když se zeptali, jestli máme menu v čínštině,“ dělí se o zkušenosti tým z Lokálu.

Asiat: samostatná kapitola
Když k nám do londýnské restaurace St. John chodili na jídlo Asiaté, rázem jsem zjistila, že je to „jiný družstvo“. Vysvětlovat se jim muselo téměř všechno a není divu. I my bychom u nich v plejádě asijských nudlí a knedlíčků plavali. Často si objednali jídlo doprostřed stolu, často i jeden talíř pro čtyři osoby. Často hotovou objednávku dokázali ještě dvakrát změnit. Často špatně komunikovali anglicky. A taky často zvedli ruku, pokud něco potřebovali, místo aby vyčkali na číšníka nebo mu svou potřebu naznačili gestem, až jde okolo. Na první pohled je to způsobné a dává to číšníkovi prostor ještě něco neodkladného po trajektorii zařídit, třeba doprostřít příbory, když se nese druhý chod. Jenže takový hlásící se Asiat v narvané restauraci dovede pěkně zvednout tepovou frekvenci. Nedivím se, že jednomu kolegovi došly nervy a se zvednutou dlaní hosta si tleskl „high five“, když kolem procházel rychlým krokem. Lokál Dlouhá přidává: „Je pravda, že Asiaté se hlásí celkem pravidelně. Někteří z nich i luskají, aniž by věděli, že je to u nás neslušné.“

Nedají si poradit
„Zhovadilostí bohužel vídáme denně víc než dost a z některých se dělá špatně nejen nám ale i lidem okolo,“ chytá se za hlavu Lokál Dlouhá. „Klasika je, že si cizinci objednávají knedlíky i k jídlům jako je smažák, steaky nebo řízky. Samozřejmě je občas chyba na straně číšníka, který si nedá práci a cizinci nevysvětlí, že takto se česká kuchyně nejí, ale často si to cizinci nechtějí nechat vymluvit. V průvodci totiž četli, že v Lokále musí zkusit smažák a knedlíky, protože to je pro českou kuchyni typické. Bohužel už v tom průvodci nikdo nenapíše, že se to nejí dohromady! To pak můžeme vysvětlovat, jak chceme, ale marně. Oni to tak v tom průvodci mají a hotovo.“
U Martinových túr s Taste of Prague se nemůže stát, že by cizinec snědl něco se špatnou přílohou. „Dáme si pepřenky, hermelín, smažák, přičemž všechno je rozkrájený, aby každej měl jen sousto. Guláš je v malých mističkách na třikrát do pusy v tom mají bramborovej knedlík. Ukážeme cizincům jak to má být a nereptají, že chtějí knedlík ke smažáku.“
Co cizincům nejvíc z Česka chutná? Podle Martina má velký úspěch maso z Naše Maso, což bude i Martinovým nadšením, jelikož tam svého času pracoval a umí to „prodat“. „Taky brambora v popelu z Esky má úspěch a lidi, kteří mají rádi sladký si libují v Myšákovi nebo Savoji, kde ochutnají větrník, laskonku, indiánek nebo věneček. Naopak hermelín je pro cizince dost háklivej. Alespoň pro Američany, na který je to moc intenzivní chuť.“

Hrňte to doprostřed!
Obdobný problém s kombinováním nekombinovatelného nastává, pokud se skupina rozhodne jídlo dát do středu stolu a šérovat ho. „To potom jedí guláš s bramborovým salátem, tatarák s kolínkama a tlačenku s tatarkou. Řízky pak jsou schopni kombinovat se špenátem případně zelím nebo omáčkou z guláše,“ vypočítává Lokál Dlouhá s čím se už setkali. Není divu, že po hostině a la Pejsek a Kočička cizinec odchází z pocitem: nic moc teda! „Bohužel takhle pak vzniká, že česká kuchyně není dobrá, ale spousta z cizinců si prostě nenechá poradit. Ti, co si poradit nechají, odcházejí mnohem spokojenější a mnohem víc jim chutnalo,“ shoduje se Lokál Dlouhá.
Protože Martin do restaurací chodí často, zakročí, když je to třeba. „Když vidím Japonce, jak do sebe souká smažák s knedlíkem, tak jim řeknu, že tohle ne nebo jim ukážu co se jí s čím. Ale většinou nemluví anglicky a udělají jen „oooo“.

Fenomén knedlík
Podle zkušeností v Lokálu Dlouhá spousta cizinců nerozumí podstatě knedlíků: „Možná i díky překladu houskových knedlíků na bread dumplings je neberou jako přílohu, ale považují je za chleba. Pak si na knedlíky natírají třeba tatarku, šlehačkový křen, máslo nebo i tatarák. Knedlík si jsou schopni máčet i ve vývaru.“

Hlavně ne rukama
Bylo to při čekání fronty v kavárně, když sem se zatajeným dechem pozorovala pár cizinců, kteří povidlovou buchtu honili na talířku lžičkou. Uvědomila jsem si, jak cizinec může vnést do české kuchyně zcela nečekaný element. „Vypozorovali jsme, že jen málo cizinců je ochotných jíst rukama. Když mají na stole tatarák, tak si česnek na topinku nevezmou rukou, ale napíchnou si ho na vidličku a teprve tak potřou topinku. Následně si namazanou topinku s tatarákem rozkrájí příborem a kousky napichují,“ dělí se o vypozorované Lokál v Dlouhé. I Martin si všiml nelibosti jíst rukama u „svých“ cizinců. Podle něj mají problém vzít do ruky i párek, což vysvětluje i tu lžičku u buchty.

Z pěny u piva jsou hotoví
„Cizinec je většinou překvapený, proč máme na pivu tolik pěny. Když jim pak vysvětlujeme pomocí pohlednic hladinku, šnyt a mlíko, smějí se, kdo si to míko může jako objednat. Spousta Asiatů ale už přichází s tím, že si mlíko dát chtějí, protože jim to někdo doporučil. Pak si se smíchem všechno fotí. Hodně velký nešvar je, když si host doleje zbytek piva z nedopitého půllitru do čerstvého piva, co jim pivonoš donesl anebo přelití ze svého piva do prázdného půllitru partnera, aby měl taky co pít. Některé skupinky Asiatů si totiž objednají jen jedno pivo na stůl na košt,“ líčí své zkušenosti Lokál v Dlouhé.
I Martinova zkušenost s pěnou u piva je z jiného světa: „První naše štace na túře je Lokál. Objednám hladinku, šnyt i mlíko a oni na to zírají jak na mimozemšťana. Angličani nechápou proč pijeme pěnu. Vysvětlím jim to, protože oni by to jinak reklamovali. Ukážu jim, že tyhle dva prsty pod mírou jsou na pěnu, která je součástí piva. Protože ta dá jinou texturu i sladkost. Vysvětlím jim, že u nás je to přesně naopak, že to vrátíme, když nám to přinesou bez pěny. Je to jinej styl pití piva a jsou nadšení z čerstvé Plzně.“

Čekání na Godota, ehm na účet
V českých restauracích  běžně neotáčíme stoly jako v exponovaných zahraničních podnicích. Host tu nedostává vyměřený čas 1,5 či 2 hodiny, protože po něm nastupuje další hladový zákazník, což restauraci přináší vyšší tržby. „Američan není zvyklý si říct o účet. Oni dojí a čekají. Je to kulturní nedorozumění, protože v Americe, když dojíš a řekneš, že už nic jiného nebudeš, tak ti automaticky účet donesou. Jenže my jsme hospodská kultura a klidně dál sedíme,“ líčí Martin. Když dojde na placení souvisí to se spropitným a Lokál v Dlouhé shrnuje: „Asiaté sami od sebe netipují, Američané naopak tipují velice dobře, Španělé a Italové dýška nedávají vůbec. Samozřejmě se to nedá říct plošně o celé národnosti, ale takto převažují zkušenosti našich číšníku.“

Tento článek vznikal pro blog Ambiente Jidlo a radost a než ho stihli vydat, všechno změnila doba koronovirová. Asiata v českých restauracích nějaký ten pátek/měsíc/rok? asi jen tak nepotkáte.