Každý jsme se o ni nesčetněkrát popálili. Když jsme jako malí přelízali plot nebo přeskakovali potok. Horem dolem do nás mohli hustit, že je její popálení zdravé, nevěřili jsme tomu. Jenže když se to s kopřivou umí, dovede léčit, přispět k jarnímu detoxu a ještě k tomu chutnat. Nemusíte přitom zůstávat jen u špenátu a nádivky. Co třeba vyzkoušet kopřivové pesto, smoothie nebo cheesecake?

Jedni jí nazvou plevelem, druzí si ji nemůžou vynachválit jako léčivou bylinu. Přitom nemusí skončit jen u čaje, šamponu a jarního špenátu. Rozšoupnout se s ní dá mnohem víc.

Původně pochází zřejmě z pásu mezi středovýchodní Evropou po asijské pohoří Pamír, ale dnes zástupce rodu kopřiva najdete i v severní Africe, Americe, Austrálii i na Novém Zélandu. Potřebuje vlhkou půdu a daří se jí hlavně v severní hemisféře v mírném podnebí. Jak je známo z pořekadla, ani mráz ji nespálí a tak na vás pod sněhem vykoukne se stále zelenými lístky.

Existuje spousta druhů kopřiv a u nás se setkáte nejčastěji s kopřivou dvoudomou. Dvoudomost znamená, že rostlina může mít jak samičí, tak samčí květy, jen ne oboje zároveň. „Pokud na rostlině vykvete první samičí květ, všechny ostatní jsou už také samičí,“ potvrzuje Pavel Hala, který je duchovním otcem české kopřivové obrody. Studoval Mendelovu zemědělskou univerzitu v Brně a nyní zastřešuje v neziskovce PSII Inkubační Institut několik projektů navázaných – jak jinak – na kopřivy.  Mluví o nich dychtivě i láskyplně a díky zapálené diskusi s ním zjišťuju, že kopřiva je svéhlavá divoženka, která má rozhodně co nabídnout.

Nenechá se zkrotit

Hlavním důvodem, proč kopřiva frčí na jaře je, že nasává sílu z důmyslného kořenového systému, který sahá až dva metry hluboko. Umí si tedy z půdy vytáhnout všechno důležité, přičemž jedovaté látky, jako například těžké kovy, umí odfiltrovat. „Na druhou stranu, z každého příkopu nebo městského parku bych ji určitě nesbíral, protože nikdy nevíte, co tam bylo dřív a jestli ji zkropil jen déšť,“ dodává Pavel Hala. Ke sběru jsou vhodné čisté příměstské či lesní lokality. Kopřiva na jaře rychle vyskočí a potlačí okolní konkurenční rostliny, které vedle ní téměř nemají šanci.

„Je to rostlinka divoká, která neprošla lidským šlechtěním. Loni na jaře jsme rozšroubovali kousek kopřivového DNA a vše nasvědčuje tomu, že jsme v tom byli první na světě. Strašně ráda si dělá co chce a nenechá se řídit lidskými opratěmi. Jednou se vyklíčí úplně všechna semínka a jednou vám nevzejde nic. To si zemědělec, který ji potřebuje pěstovat na 100 ha nemůže dovolit. Lidově řečeno si vymrčuje a je to s ní zapeklitá agrotechnologická záležitost. Proto si na ni netroufne jen tak nějaký podnik, aby ji pěstoval ve velkém. Kopřiva vyžaduje náležitou péči a když ji v něčem zanedbáte, okamžitě vám to vrátí,“ popisuje její libůstky Pavel Hala, který se pustil se spolupracovníky i partnery do experimentálního pěstování kopřivového porostu ve skleníku.

Co ji žere?

Jak podlouhlé zužující se listy, tak stonky kopřivy jsou posety tzv. trichomy, tedy pichlavými chlupy, které na pohled vypadají jako chmýří. To že nás kopřiva tzv. popálila znamená, že nám kůži propíchl jeden z jejích chlupů a vypustil sekret s nejrůznějším koktejlem látek ukrytých ve váčku pod ním. Právě ty způsobují zarudnutí a nepříjemné svědění. Mimo jiné, je tu obsažen histamin či  serotonin. Ne nadarmo se vyrážce vzniklé na pokožce jako důsledek alergické reakce z nejrůznějších příčin lidově přezdívá kopřivka.

Popálení kůže kopřivou způsobuje prokrvení daného místa i rychlejší látkovou výměnu, takže se věří, že přispívá ke zmírnění revmatických obtíží. „Já asi revma mít nikdy nebudu,“ usmívá se Pavel Hala. „Jednou jsem ji šel sklízet frajersky jen v kraťasech, a i když dole měla jen stonky bez listů, popálil jsem se tak, že jsem celou noc nespal. Jinak do salátu nebo polívky si ji nasbírám bez rukavic. Už vím, jak na ni sáhnout. Většinou ji stačí chytit ‚po srsti‘, tedy zezdola a pomaličku se přibližovat ke stonku. Pokud ji zrovna nerostou trichomy opačně dolů, což se taky někdy stane.“

Že kopřiva vůbec nemá ráda, když ji někdo sklízí, je jasné. Ostatně proto ji příroda obdarovala žahavými chloupky. Ty rostou jak na listech, tak na stoncích i oddéncích pod půdou, čímž se brání proti hmyzu. „Všem se ale neubrání a rádi si na ní pochutnají různí brouci a motýly. Hlemýždi ji rádi žerou a motýl babočka kopřivová ji má strašně rád. Jsou roky, kdy se na ní tak rozmnoží, že je prakticky nemožné ji sklidit. Před vámi ji totiž zaručeně sklidí housenky motýla,“ krčí rameny kopřivový odborník.

Víc než blbý plevel

Kopřiva je bohatá na vitamíny A, B i C, kde kyselina listová je důležitá pro krvetvorbu. Z minerálů obsahuje zejména vápník, draslík, hořčík, zinek i železo a dále výživné proteiny, třísloviny, které zastavují krvácení a léčí průjmy, flavonidy, které mají pozitivní vliv na cévy i ceramidy tvořící přirozenou ochrannou bariéru kůže. Díky vysokému obsahu kyseliny křemičité kopřiva prospívá pokožce, vlasům i nehtům a proto tvoří i složku šamponů či vlasových tonik. Vlasům dodá hebkost a lesk.

Kopřiva osvěžuje tělo, podporuje vitalitu, metabolismus i přirozenou obranyschopnost těla. Zabraňuje chudokrevnosti, čistí krev a urychluje hojení ran. Zlepšuje prokrvení orgánů v těle a příznivě působí na zažívání. Pomáhá i na vysoký krevní tlak nebo záněty močových cest. Harmonizuje menstruační cyklus a podporuje činnost jater, slinivky, žlučníku a ledvin. Ideální je tak pro osoby s ledvinovými problémy a cukrovkáře.

Na detoxifikační kůru pro očistu organismu se doporučuje pít tři šálky kopřivového čaje denně po dobu tří týdnů. Z kopřivy se sbírají listy i nať na čaj či obklady, přičemž použít jde čerstvou i sušenou rostlinu. Pozor jen na to, abyste si vybrali sušenou kopřivu, která není zašedlá či žlutá. Kvalitně sušená kopřiva, která nebyla zapařená nebo není stará má mít stále zelenkavou barvu.

Blahodárnost kopřivy využívali i naši předkové nejen pro léčbu chorob. Nadále se využívá podle receptur babiček pro krmení mladých housat či kachňat, která je třeba kvůli jejich rychlému růstu přikrmovat. Vojtěška či právě mladá kopřiva nasekaná najemno spolu se strouhaným vajíčkem a strouhankou funguje spolehlivě.

Málokdo si vzpomene, že kopřiva se kdysi zpracovávala obdobně jako len pro tkaniny. Možné to je díky tomu, že se v ní na podzim vytvoří silná vlákna, aby byla rostlina odolná povětrnostním vlivům. „Často mi zmiňovali vysloužilí vojáci, že se z toho dělala uniforma, tzv. kopřiváky. Ale s vláknem se pracuje špatně, takže je hrubé a kousavé. Není na to žádná specializovaná technologie. Už však víme, jak ji skloubit s nanotechnologií. To by mělo napravit zlepšení příjemnosti kontaktu s tkaninou, která se teď nedá použít na legíny nebo spodní prádlo. Taky se tomu chceme věnovat, ale nejdřív je potřeba dotáhnout vývoj potravin z kopřivy,“ líčí Pavel Hala.

Jarní životabudič v roli zeleniny

Zejména v jarní kuchyni se přímo nabízí s kopřivou pracovat jako se zeleninou a využít ji do řady jídel, nejen těch velikonočních. „Je to chutná rostlina, akorát, že k ní je spousta předsudků, což lidi zbytečně zastaví. A zákazník je konzervativní. Pro mnohé to je jen fuj plevel, v lepším případě ji lidi znají z čajů nebo špenátu. Ale kdo špenát nejí, tak ho to zastaví. Přitom s kopřivou se dá udělat mnohem víc kouzel. Vůbec není potřeba se jí při zpracování bát,“ nabádá Pavel Hala ke kopřivovým kulinárním hrátkám.

Špenát z kopřivy i pečená velikonoční nádivka jsou noblesní, ale pravým delikátním překvápkem pro mě byla špenátová bábovka. Naslano, vařená v uzavíratelné formě ve vodní lázni. Doporučuju vyzkoušet i jemné pesto s parmezánem, česnekem, vlašskými ořechy a olivovým olejem – italskému vzoru česká obměna neuškodí – kde ráda kopřivu kombinuju s ředkvičkovými listy. I ty dovedou být pichlavé a po nasekání v sekací nádobě tyčového mixéru tato nepříjemnost zmizí.

Kam ji všude vrazit?

Pavel Hala chystá vydání druhého dílu kopřivového receptáře s názvem Kopřichařka a s kopřivou už vyzkoušel kde co. „Na jaře ji mám v jídelníčku prakticky furt. Ale nic není dobré přehánět, je to jako se vším,“ culí se. Zda ji použije čerstvou nebo spařenou, tedy jen ponořenou do vroucí vody a scezenou, nechává na každém kuchaři a jeho preferencích. „Když si ji dáte do pusy jen tak čerstvou, sliznicím se to určitě líbit nebude. Ale když ji čerstvou properete a jemně nasekáte a promačkáte se zálivkou, už je to konzumovatelné. Spaření je ale jistota.“ Načež dodá, že s chutí kopřivy je to pokaždé jinak stejně jako s jejím vzhledem. „Když utrhnete kopřivu tady v Brně pod stromy nebo v Liberci a dáte ty rostlinky vedle sebe, tak uvidíte rozdíly. Laik to možná nerozená, ale já jsem už deformovaný. Kopřiva je totiž kolektivní druh. Někde se liší tvarem listů, někde má míň chloupků. Někde má stonek zelený a někde až do červena. Někde bude křehčí a někde tvrdší.“ Navíc se dozvídám, že kopřiva mění chuť i během doby svého růstu. Na jaře, v létě i na podzim chutná jinak. Poté co má na přelomu června a července zaděláno na semínka, se jí změní metabolismus jako každé mamince. Pavlovi chutná nejvíc v jejím letním rozpoložení, kdy je prý chuťově nejplnější a úplně nejraději si z ní vychutná vylisovanou šťávu. „Taky míchaný vajíčka jsou s kopřivou skvělý. Raději je mám ale na kokosovým tuku než na másle. I nádivku z ní miluju, ale nesmí být rozblemclá. No a do sekané dávám hromadu kopřivy místo cibule. Mimochodem halušky s kopřivou podušenou s kysaným zelím, klidně jedna ku jedné, jsou velká dobrota,“ polkne.

Sýr, pivo i limonáda

V recepturách Kopřichařky se to hemží i lasagnemi, kopřivovým máslem, polévkou, pomazánkou, smoothiem nebo salátem s kopřivou a mandarinkami. Nebojí se ji ani použít nasladko, a tak osmaží kopřivy smočené v těstíčku a posype cukrem nebo kynuté buchty naplní kopřivovou marmeládou. „Skvělý je mazanec s kopřivovým cukrkandlem!“ rozzáří se muž, který si kopřivovou tabletu hodí v zimních měsících rád i do kávy či nudlové polévky.

Pokud budete trpěliví, můžete si dokonce sklidit na podzim i kopřivová semínka visící na vrcholku kopřivy v drobných hroznech. „Jsou výborný v bagetách, kde jim dávají jemně oříškovou chuť a nutričně jsou bohatý obdobně jako chia semínka. Jsou malinký a krásně křupnou.“

Sušená kopřiva nemusí být určena jen na odvary a čaj. Nadrcenou ji Pavel radí použít i do grilovací směsi jako bylinky. „V republice se jí v sušeném stavu zpracuje ročně okolo 20-60 tun. Potenciál má obrovský. Na jaro chystáme ve spolupráci s partnery vyrazit s kopřivovým zrajícím sýrem, muffiny s kopřivovým cukrkandlem, jogurtovým smoothie, kopřivovým pivem a létě pak se skvělou limonádou i kopřivovými tyčinkami. Tři roky jsme přemýšleli, jak s ní naložit, aby tam všude opravdu chutnala i byla cítit. Jinak to nemá tu váhu. Na trhu není na podzim k dostání čerstvá, což bychom taky rádi napravili. Uvidíme,“ kuje pikle neúnavný kopřivový osvětář.