Santiago de Cuba leží na jihovýchodě Kuby. Je to úplně jiný svět než Havana. Proto mi stálo za to kodrcat se tam autobusem nekonečnách 16 hodin. V hornaté oblasti se s bílou tváří potkáte zřídka, neboť sem mířili přistěhovalci z Martinique. To tady Fidel zvítězil, to tady je pochovaný. Přitočil se tu ke mně černoch se jménem Vladimír a bydlela jsem u Nataši. Obliba sovětských bratrů je znatelná. Zajímavá a odlišná  architektura od Havany, mnohem větší vedro, koňské povozy místo barevných opulentních taxíků a nejlepší kubánský rum, na který jsou místní pyšní.

Do fabriky na rum mně tu nepustili, i když jsem se o to snažila několik týdnů. Tak jsem vyjela aspoň za město podíat se, jak se sklízí hlavní surovina – cukrová třtina. Každej den jsou ti chlapi na poli od sedmi do čtyř. V neděli jen dopoledne. Přesto neztratili úsměv. Hodně silnej zážitek.