Pokud někam Angličan rád prchá, pak je to k moři. Často mu ale stačí sednout na vlak a za hodinu vystoupit na jižním pobřeží v letovisku Brighton. To je známé svým kolotočovým molem, počtem slunečných dnů a taky zrnky soli ve sladkostech i drincích.
Už dlouho jsem si hrála s myšlenkou zažít londýnský bar. Myslím jeden z těch nejlepších, které vyhrávají prvenství na světě. V první pětce jsou za tento rok hned tři:
A tak jsem zažila své první hody v životě. Tedy když nepočítám to trdlování v plenkách, když mi byl rok. Zrovna jsem se vracela z Londýna, potřebovala jsem zpomalit a uzemnit jak sůl.
Graffiti je v Londýně vyhlášená čtvrt Shoreditch. Miluju se tudy courat, objevovat a žasnout. Ručím vám za to, že při další vaší návštěvě bude zase všechno jinak.
Nemám ráda velké hotely a nechodím do hotelových restaurací. Tenhle docela velký je, vznikl z banky, která bývala svého času největší na světě a vrátila jsem se sem v krátké době hned několikrát. V prostorách sejfu si dáte drink či manikúru, zaplavete si v bazénu, co sloužil jako úschovna zlatých prutů či poobědváte na pultu, co býval bankovní přepážkou.
Pokud míříte před Vánoci do Londýna, přikládám své nejen jedlé tipy, jak si tento čas užít. Vynechejte pečené kaštany a svařák (ty si nechte na doma) a ochutnejte místní nadílku.
Obdivovat se toho dá v britské metropoli z architektonického hlediska mnoho. Jenže to by nebyl Londýn, aby neudělal občas něco jinak a lépe. Projekt King’s Cross pozoruhodně vzkřísil nevyužívané průmyslové překladiště a protkal zachovalou viktoriánskou architekturu s tou současnou.
Petersham Nursaries je perličkou, o které byste v Londýně měli vědět. Až budete mít pocit, že potřebujete znát víc než jen centrum se Soho, Piccadilly a Covent Garden, skočte na metro District Line směr Richmond. A pak na autobus směr Petersham. Za odměnu spatříte malý zázrak.
Ocitla jsem se tu tak trochu náhodou. Nečekala jsem toho moc, ale přivítalo mě pohodové město plné jezer (která jsou vlastně moře), lesů, art deco architektury, wifi zdarma, kachňat, kopretin a dobrého jídla.
V Londýně jsem prošla mnoha restauracemi, ale jen jednou kavárnou. St. Clements Café se nemůže pyšnit michelinskými hvězdami, ale
Když jsem tu byla na obědě, měla jsem oči navrch hlavy. Nejdřív z prostředí, které díky vysokým klenutým oknům působí aristokraticky, a zároveň ležérně, protože číšníci nosí námořnické proužky, lněné kalhoty vykasané do půli lýtek a tenisky k tomu.
Odjížděla jsem z vykřičenými hlasivkami z posledních dnů v práci a poctivě to v Edinburgu léčila horkým cidrem, který mi musel v žilách kolovat ještě hodně dlouho. Nádherné kamenné město, kde prší a fouká tak,
