Tropická konzerva jménem Kuba
Cválání koňských kopyt od povozů. Pach linoucí se spolu s černým kouřem z výfuků stařičkých aut, které se jen v Havaně oblékají do zářivých barev. Nefunkčnost mnohého, ale usměvavé vlídné tváře. K tomu
Santiago de Cuba
Je to úplně jiný svět než Havana. Proto mi stálo za to kodrcat se tam autobusem nekonečnách 16 hodin. V hornaté oblasti se s bílou tváří potkáte zřídka, neboť sem mířili přistěhovalci
Tropické Vánoce v Baracoa
Vesničkou Baracoa se před pár lety prohnalo tornádo. Dvanáct hodin se jim tu motal vzduch o rychlosti 300 km.
Alou na tu sopku!
Myslela jsem si, že si po Patagonii v jezerní oblasti Chille, v městečku Villaricca, dáchnu. Jenže když je tu sopka, ještě k tomu aktivní, a dá se na ní vystoupat (s mačkama, cepínem a v závěru i v plynové masce), tak není co řešit.
Ráj pod Ohňovou zemí
Ushuaia (Argentina) je nejjižnějším městem na světě. Přejela jsem v autobuse celou Ohňovou zemi, abych zjistila, že tu je kasíno, davy turistů a v obchodech všude plyšoví tučňáci.
Ošlehaná větrem. Patagonie
Patagonie. Ani nevím, kdy mě přesně uhranula. Země rozprostírající se na území Chille a Argentiny v cípu Jižní Ameriky. Místo, kde žije 15 milionů ovcí ale jen zlomek obyvatel. Které je nejdeštivější na celé planetě.
Přeslazené Buenos Aires
Praha-Amsterdam-Madrid-Montevideo-Buenos Aires, zněl čtyřlístek mých letenek na jeden zátach. Buenos Aires bylo jen třídenní přestupní stanice na cestě do Patagonie.
