Tropická konzerva jménem Kuba
Cválání koňských kopyt od povozů. Pach linoucí se spolu s černým kouřem z výfuků stařičkých aut, které se jen v Havaně oblékají do zářivých barev. Nefunkčnost mnohého, ale usměvavé vlídné tváře. K tomu
Cválání koňských kopyt od povozů. Pach linoucí se spolu s černým kouřem z výfuků stařičkých aut, které se jen v Havaně oblékají do zářivých barev. Nefunkčnost mnohého, ale usměvavé vlídné tváře. K tomu
Je to úplně jiný svět než Havana. Proto mi stálo za to kodrcat se tam autobusem nekonečnách 16 hodin. V hornaté oblasti se s bílou tváří potkáte zřídka, neboť sem mířili přistěhovalci
Za průvodcem Raúlem, kterému neustále u koutku pusy vysel zbytek doutníku (neboť jich za den dá asi tak 15) jsem vyskočila na koňský povoz a vyrazili jsme
V průvodci psali, že se autobusem nemá jezdit, tak jsem to chtěla vyzkoušet. Do narvaného busu jsem se snažila vmáčknout, ale furt jsem trčela ven. Paní za mnou zařvala “permeso”a
Myslela jsem si, že si po Patagonii v jezerní oblasti Chille, v městečku Villaricca, dáchnu. Jenže když je tu sopka, ještě k tomu aktivní, a dá se na ní vystoupat (s mačkama, cepínem a v závěru i v plynové masce), tak není co řešit.
Ushuaia (Argentina) je nejjižnějším městem na světě. Přejela jsem v autobuse celou Ohňovou zemi, abych zjistila, že tu je kasíno, davy turistů a v obchodech všude plyšoví tučňáci.
Patagonie. Ani nevím, kdy mě přesně uhranula. Země rozprostírající se na území Chille a Argentiny v cípu Jižní Ameriky. Místo, kde žije 15 milionů ovcí ale jen zlomek obyvatel. Které je nejdeštivější na celé planetě.
Praha-Amsterdam-Madrid-Montevideo-Buenos Aires, zněl čtyřlístek mých letenek na jeden zátach. Buenos Aires bylo jen třídenní přestupní stanice na cestě do Patagonie.
Nejdřív to byla cesta vonící kávou, exotikou a dobrodružstvím. Pak možná láska. Pak určitě kniha. Mé zážitky z Panamy a Salvadoru najdete i v románu Muž s vůní kávy, žena se špetkou skořice.
Měla to být cesta na Kubu, ale nakonec jsem skončila tu. V hlavním městě San Salvodor mě přivítaly ostnaté dráty a pouliční hlídky se samopaly. Venkov byl přátelštější. Mohla jsem dokonce vařit s místními
Do letadla jsem za pobrukování písně Franka Sinatry nasedala v Praze na Štědrý den 24. prosince. Známá mi tvrdila, jak se poměju, že určitě budou podávat na palubě něco mimořádného. Výsledek?