Tropická konzerva jménem Kuba
Cválání koňských kopyt od povozů. Pach linoucí se spolu s černým kouřem z výfuků stařičkých aut, které se jen v Havaně oblékají do zářivých barev. Nefunkčnost mnohého, ale usměvavé vlídné tváře. K tomu
Santiago de Cuba
Je to úplně jiný svět než Havana. Proto mi stálo za to kodrcat se tam autobusem nekonečnách 16 hodin. V hornaté oblasti se s bílou tváří potkáte zřídka, neboť sem mířili přistěhovalci
Tropické Vánoce v Baracoa
Vesničkou Baracoa se před pár lety prohnalo tornádo. Dvanáct hodin se jim tu motal vzduch o rychlosti 300 km.
Viñales v kouři doutníků
Za průvodcem Raúlem, kterému neustále u koutku pusy vysel zbytek doutníku (neboť jich za den dá asi tak 15) jsem vyskočila na koňský povoz a vyrazili jsme
Alou na tu sopku!
Myslela jsem si, že si po Patagonii v jezerní oblasti Chille, v městečku Villaricca, dáchnu. Jenže když je tu sopka, ještě k tomu aktivní, a dá se na ní vystoupat (s mačkama, cepínem a v závěru i v plynové masce), tak není co řešit.
Ráj pod Ohňovou zemí
Ushuaia (Argentina) je nejjižnějším městem na světě. Přejela jsem v autobuse celou Ohňovou zemi, abych zjistila, že tu je kasíno, davy turistů a v obchodech všude plyšoví tučňáci.
Ošlehaná větrem. Patagonie
Patagonie. Ani nevím, kdy mě přesně uhranula. Země rozprostírající se na území Chille a Argentiny v cípu Jižní Ameriky. Místo, kde žije 15 milionů ovcí ale jen zlomek obyvatel. Které je nejdeštivější na celé planetě.
Přeslazené Buenos Aires
Praha-Amsterdam-Madrid-Montevideo-Buenos Aires, zněl čtyřlístek mých letenek na jeden zátach. Buenos Aires bylo jen třídenní přestupní stanice na cestě do Patagonie.
New York, New York
Do letadla jsem za pobrukování písně Franka Sinatry nasedala v Praze na Štědrý den 24. prosince. Známá mi tvrdila, jak se poměju, že určitě budou podávat na palubě něco mimořádného. Výsledek?
