Z cest

Tropická konzerva jménem Kuba

10. 1. 2020|

Cválání koňských kopyt od povozů. Pach linoucí se spolu s černým kouřem z výfuků stařičkých aut, které se jen v Havaně oblékají do zářivých barev. Nefunkčnost mnohého, ale usměvavé vlídné tváře. K tomu

Santiago de Cuba

31. 12. 2019|

Je to úplně jiný svět než Havana. Proto mi stálo za to kodrcat se tam autobusem nekonečnách 16 hodin. V hornaté oblasti se s bílou tváří potkáte zřídka, neboť sem mířili přistěhovalci

Tropické Vánoce v Baracoa

30. 12. 2019|

Vesničkou Baracoa se před pár lety prohnalo tornádo. Dvanáct hodin se jim tu motal vzduch o rychlosti 300 km.

Viñales v kouři doutníků

20. 12. 2019|

Za průvodcem Raúlem, kterému neustále u koutku pusy vysel zbytek doutníku (neboť jich za den dá asi tak 15) jsem vyskočila na koňský povoz a vyrazili jsme

Havana

20. 12. 2019|

V průvodci psali, že se autobusem nemá jezdit, tak jsem to chtěla vyzkoušet. Do narvaného busu jsem se snažila vmáčknout, ale furt jsem trčela ven. Paní za mnou zařvala “permeso”a

Brighton se špetkou soli

10. 4. 2019|

Pokud někam Angličan rád prchá, pak je to k moři. Často mu ale stačí sednout na vlak a za hodinu vystoupit na jižním pobřeží v letovisku Brighton. To je známé svým kolotočovým molem, počtem slunečných dnů a taky zrnky soli ve sladkostech i drincích. 

Martini s příchutí art deco

31. 12. 2018|

Už dlouho jsem si hrála s myšlenkou zažít londýnský bar. Myslím jeden z těch nejlepších, které vyhrávají prvenství na světě. V první pětce jsou za tento rok hned tři:

Na moravských hodech

31. 12. 2018|

A tak jsem zažila své první hody v životě. Tedy když nepočítám to trdlování v plenkách, když mi byl rok. Zrovna jsem se vracela z Londýna, potřebovala jsem zpomalit a uzemnit jak sůl.

Ikonická čtvrť s graffiti

31. 12. 2018|

Graffiti je v Londýně vyhlášená čtvrt Shoreditch. Miluju se tudy courat, objevovat a žasnout. Ručím vám za to, že při další vaší návštěvě bude zase všechno jinak.

Katarská perla, která pálí.

31. 12. 2018|

Je hodně nepravděpodobné, že sedíte v londýnském parku, zazvoní vám telefon a zeptají se vás, zda zítra nemůžete přiletět do Kataru na obhlídnutí pracovního projektu. Přesně tohle se mi letos na jaře stalo a za pár dnů jsem nastupovala na palubu mého prvního dvoupatrového Boeingu s Quatar Airlines mířícího do hlavního města Dohy.

Od personálu na palubě […]

Za výrobou tahini do Palestiny

15. 12. 2018|

Když jsem si posteskla bývalému kolegovi a kuchaři žijícímu v Jeruzalémě, že nemůžu sehnat kontakt na výrobu tahini, dal mi svůj tip. Komunita Samaritánů prý v horách vyrábí to nejlepší sezamové tahini. Že se jedná o palestinské území jsem v tu chvíli netušila.

Sezamová pasta tahini je k dostání i u nás, ale ten rozdíl v chuti je nebetyčný. […]

Jmenuje se Ned

12. 12. 2018|

Nemám ráda velké hotely a nechodím do hotelových restaurací. Tenhle docela velký je, vznikl z banky, která bývala svého času největší na světě a vrátila jsem se sem v krátké době hned několikrát. V prostorách sejfu si dáte drink či manikúru, zaplavete si v bazénu, co sloužil jako úschovna zlatých prutů či poobědváte na pultu, co býval bankovní přepážkou.