Průzkumník, experimentátor, rebel

Daňová poradkyně, autorka kuchařek, spisovatelka, servírka, kuchařka, fotografka, novinářka. Vyzkoušela jsem si to přesně v tomto pořadí, neboť se ve mě snoubí třaskavá kombinace zvědavosti a nezávislosti.

  • Upřednostnění svobody před dobře placeným nevolnictvím
  • První ocenění českých kuchařek v historii mezinárodní soutěže Gourmand Cookbook Award (2008)
  • První reportáž o vzniku produktu přímo z výroby v kulinárním časopise (o brynze, Apetit 2008)
  • Odmítnutí role figurky v TV kulinární show
  • Tvorba svébytných rozhovorů a reportáží na volné noze

foto Lucie Robinson pro Ona Dnes

Kdo jsem

Svou chuť k jídlu jsem projevovala od útlého dětství, kdy jsem na maškarních bálech stála u cizích lidí tak dlouho, dokud mi nedali ochutnat ze svého talíře. Svým rodičům jsem přivodila nejednu pernou chvilku, když jsem se dávila střídavě hlínou z truhlíku, střepy nebo hmyzem.
Nevěda co mě baví, vystudovala jsem obchodní akademii, která mě vyzbrojila zběsile rychlým psaním na stroji. To se později ukázalo jako klíčové, neboť jsem schopna plynule zaznamenávat v hlavě se rodící nápady.

Požárová vyhořela
Při studiu ekonomie na Masarykově univerzitě v Brně jsem ve druhém ročníku složila profesní zkoušku do Komory daňových poradců. Že jdu špatnou cestou, jsem ještě netušila.
S kariérou daňové poradkyně v Praze jsem měla skvělý plat i šéfy a po pětiapůl letech taky

syndrom vyhoření.
Zatáhla jsem za záchrannou brzdu a skočila do neznáma. Spousta lidí mě od psaní a vydávání kuchařek odrazovala, ale zřejmě nebyli dost důslední, protože se jim to nepovedlo. Zatímco mně se během dalších 5 let povedlo vydat 14 dílů edice kuchařek Což takhle dát si… a vyhrát s nimi v mezinárodní soutěži titul Nejlepší série kuchařek na světě.

Proje(d)la jsem svět?
Potřebovala jsem podnikat objevné cesty, na které jsem v kuchařkovém maratonu neměla čas, a tak vznikly zcestopisy Jak jsem proje(d)la svět.
Poté, co jsem vylepšila redaktorovi titulek k rozhovoru, mi bylo nabídnuto pravidelné publikování fejetonů. Dva roky jsem měla svou rubriku s kulinárními reportážemi v Hospodářských novinách.

Vaření zvrtnuté v psaní
Přetlak z mé cesty do Střední Ameriky se zhmotnil do románu Muž s vůní kávy, žena se špetkou skořice. Následovala Kuchařka z románu s vůní kávy a špetkou skořice.
Několik sezón jsem se živila produkcí náplní skleniček, které jsem prodávala na trzích, než jsem vyrazila na cesty. Dobrodružství z Norska a Anglie mi bylo inspirací pro román Rozmačkané ego se slaninou.
Do Londýna jsem sice odcházela s tím, že nasaju inspiraci pro otevření vlastního podmiku, vracela jsem se však nasměrovaná k novinařině. Knížka Londýn prostě žeru je bez debat mým nejhustějším dílem.
Jako bumerang jsem se vrátila do Brna, jen mi ta trajektorie trvala dvacet let. Dálné kraje, lidské příběhy a cizí talíře mě nepřestávají přitahovat.

Podívejte se, jak mě pan Kraus ve své show uvolnil. Nebo já jeho?

Raději píšu než mluvím, ale řečnictví v rámci konference Restart kariéry 2015 se nedalo odmítnout.

Rozhovory tisk

Rozhovory TV

Rozhovory rádio

Z mých projektů

  • Porotce na mezinárodní výstavě PLMA (Private Label Manufacuter Association) pořádané v Amsterdamu (2015-2019)
  • Přednáška v rámci konference Restart kariéry (2015)
  • Přednášející host v rámci kurzu cestopisné žurnalistky Karlovy Univerzity (2014)
  • Přednášející host v rámci kurzu MBA notthinghamského programu BIBS jako příklad start-up podniku (2014)
  • Kurzy vaření nazývané dýchánky, pořádané v mé domácí kuchyni (2008-2013)
  • Hostování s vlastním menu v kavárně Café Fara (2012)
  • Catering na přednášce biomimikry americké profesorky Janine Benyus v Břevnovském klášteře (2011)
  • Catering pro montessori školku Duhovka (2011)
  • Tvorba vlastního menu v rámci festivalu Jídlo z blízka pro restauraci La Bouchée (2010)
  • Cooking show v rámci mezinárodního knižního veletrhu London Book Fair (2009)

Spokojení klienti, pro které jsem tvořila recepty