Krátké, zmoklé a veselé.
Takové byly letošní brněnské Vánoce.
Neviditelně se na nich makalo už od jara. Nejen organizátoři, ale hlavně prodejci s přípravami zásob. Někdo šil, někdo tvořil keramiku, někdo zdobil perníky a jiný vyřezával.
Dnešek si budu pamatovat jako:
Den, kdy se vánoční trhy v daném roce otevřely a po osmi hodinách zase zavřely.
Den, kdy by kvůli sněhodešti spousta lidí zůstala doma, ale došli i s deštníkem podpořit prodejce a vykoupit alespoň část jejich zboží.
Den, kdy jsem měla z klobouku, ve kterém jsem ráno vyrazila s tím, že mě pár kapek nerozhází, okapovou rýnu.
Den, kdy jsem objevila stánek s názvem „U tupé brusle“.
Den, kdy jsem v zápalu reportáže z místa činu nedotočila krytku na objektiv, který v mnoha fotkách čouhá v rozích.
Den, kdy jsem měla zmoklé prsty zkřehlé tak, že jsem nebyla schopná zmáčknout spoušť a všímaví trhovci mi nabídli zahřátí rukou o jejich várnice.
Obrovský obdiv a soucit všem, co si musí zaplatit nájem, stavbu i rozebrání stánků a zbyde jim spousta neprodaného zboží a nasmlouvaných brigádníků spolu s očima pro pláč, a přesto přáli zákazníkům s vlídným úsměvem krásný konec roku. Krásný konec roku i vám!
EDIT: Klobouk to teda odnesl fest a zkrabatil se, boty ještě doteď suším, leč to hlavní je, že TIC Brno dal okamžitě vědět, že Brno vrací veškeré vybrané nájmy zpět trhovcům.