Už když jsem sem šla, věděla jsem, že se musím trochu přeladit a čekat nečekané. Pracují tu totiž lidé, kteří z Afriky odešli a mají tak možnost se zapojit do nového života. Dělali dřív úplně jinou práci, a tak jim tu prominu to, z čeho bych jinde byla rozladěná. Zkuste se vžít do jejich situace a představit si, že jste se ocitli na planetě Mimozemšťanů bez znalosti jejich řeči a kultury, máte místní obsluhovat a ti vám dají sežrat jakýkoli prohřešek.

Plachá servírka z Etiopie se zeleně nalakovanými nehty je vlídná. Spíš než o rozdílu arabicy a robusty se s ní můžete bavit třeba o jejím národním jídle, kdy si kostky syrového hovězího masa namáčí do směsi koření a alkoholu. Ghanský kuchař Kofi vás dost možná přivítá jako mě. S roztaženou náručí, se kterou se nehrne vám pomoct z kabátu, ale rovnou vás obejme, i když se vidíte poprvé. Se stejnou vřelostí vám pak doporučuje různá jídla a když mu padnete do oka, uvaří i to, co na jídelníčku nenajdete.

Začaly jsme africkým pivem (chutnalo asi jako pivo v Americe) a ještě vlažnými křupavými cibulovými krekery. V jedné ze dvou druhů polévek mi nesedl rozvařený pórek, ale nedokázaly jsme ani s párem mlsných jazyků rozkódovat, co v ní bylo za zvláštní bylinku. Pokračovaly jsme smaženým yamem se skvělou sladkou chilli omáčkou, která v sobě ukrývá tajemství dvaceti koření a vařeným batátem s karamelovou omáčkou a vyladěnou salsou z avokáda, okurky, česneku a dalších přísad.

Podával se i kuřecí tajin, ale my se rozhodly počkat na jehněčí, který bude příští týden. Prý s kuskusem nejlepším v Praze, tak uvidíme. Sladká tečka v podobě krému z vařeného yamu v mléce a zázvoru s křupavou posýpkou a kokosem byla dokonalá. Na ghanskou horkou čokoládu mi už místo nezbylo, tu prubnu příště.

Kafe Afrika, Vojtěšská 9, Praha