Fenomén, který se objevuje jen o vánočních trzích a jen v Brně, oslavil jedenácté výročí. Míchat poctivý moravský mošt s jablkovicí a kořením začali v době, kdy bylo normální šidit. 

Parta kluků, co za studií objížděla kavárny, kterým dodávala moravský jablečný mošt z Bílých Karpat, si jednou řekla: proč neposilnit mošt alkoholem a nezkusit ho prodávat na vánočních trzích? Jen tak mimochodem ta stejná parta kluků později založila dnes ikonické podniky jako Bar, který neexistuje nebo Super Panda Circus.

„Byla to strašná haluz. Neměli jsme s trhy žádnou zkušenost,“ vzpomíná Honza Vlachynský, jeden ze zakladatelů. „Ten rok byly poprvé vánoční trhy i na Zelňáku a v říjnu za pár dnů zrovna končilo výběrové řízení. Tak pozdě to výběrko nikdy nebývá, většinou už je to rozhodnutý v létě. Takže obrovská shoda náhod a povedlo se to.“

Do tři do rána pak kluci zkoušeli párovat mošt s nejrůznějšími destiláty, přičemž jablkovici zkusili až jako poslední. A tak někdy ve tři ráno přišli na to, že jabko (v moštu) a jabko (v pálence) funguje dost dobře.

Psal se rok 2009 a z bláznivého nápadu vznikl Turbomošt, který je dnes v Brně pojmem. Namíchaný jen ze stoprocentního jablečného moštu, jablkovice a směsi koření.

„Na stánku jsme prodávali my sami a pět našich kamarádů. Ráno jsme stánky zaváželi a třikrát jsme se vraceli, protože jsme vždycky něco zapomněli. Bavilo to nás i lidi, tak jsme si řekli, to chceme dělat dál, i když tržby tenkrát obrovský nebyly,“ usmívá se Honza.

V druhém roce čítala jejich fronta rekordních 60 lidí, protože na trhu bylo stále dost špatných věcí a dělat to levným způsobem bylo jednodušší než nabízet kvalitu.

„Dneska je to úplně jinak. Myslím si, že je už na trhu výjimkou, když to někdo dělá tím extra špatným způsobem. Myslím si, že návštěvníci kvalitu chtějí. A neplatí to jen na vánočních trzích, celá grastro scéna v Brně jde tímto směrem,“ shrnuje Honza.

Protože jim produkce moštu z moravského Hostětína už nestačí, spolupracují i s moštárnou z Bezic od Olomouce. I jablkovice je česká a pochází ze Samotišek u Olomouce a z palírny Lor na Plzeňsku.

„S kořením jsme to udělali úplně stejně jako moje máma, když dělala svařák. Koření nechala vyvařit v trošce vody dvě hodiny a pak to ohřála s tím ostatním. Tak to vlastně děláme doteď. Jen samotný výluh koření trvá připravit před trhy týden,“ dodává Honza.

Turbomoští stánky jsou plné voňavých drinků, kde je mošt míchán i s jinými destiláty než jen s jablkovicí. Nabídka srší nápaditými názvy (Kamošova holka, Slovenská Strela, Turbokapr…) a atmosféra je víc než vřelá. Červené pozadí, originální hrnky, usměvaví brigádníci, kteří si na to často berou dovolenou ze své seriozní práce (výjimkou není ani advokátní praxe), aby se mohli účastnit této energické show. Že za nápadem stojí chuť si hrát, a ne jen byznys plán, poznáte i po jedenácti letech.

Turbomošt je originál, který si koupíte jen na vánočních trzích v Brně. A protože každý dobrý nápad má tendenci být zkopírován, Turbomošt se po České republice kopíruje ostošest.

„Setkáváme se s tím od začátku ale v Brně ne, tady si to nedovolí. Když to někdo nazval ještě k tomu Turbomošt, tak jsme tam jezdili a občas se s někým soudíme. Mě osobně nevadí, že to tak nazvou, ale vadí mi, že tak nazvou něco nekvalitního, co chutná úplně jinak. Kór v Praze,“ líčí Honza. A já si všímám, že i na červené čepici má vyšitý turbomoští názor: originál neo❤ebeš.