Legenda. První bar, který začal věci v Brně měnit. Který si hrál a přenastavil mantinely barového hřiště. Který se vytasil s něčím jiným než s barevnými drinky zdobenými paraplíčky. Vysnili si ho dva kamarádi, co spolu jezdili kuchat ryby na Aljašku a kde se si nejednou hrábli na dno, což vztah utuží. Jeden studoval psychologii, druhý ekonomii. Honza Vlachynský a Andrej Vališ.

Proč zrovna bar? O vánočních trzích měli stánek s Turbomoštem (píšu o něm tady) a chtěli tu energii zažívat častěji než jednou v roce. Objeli si v Americe několik barů, kde obkoukávali, co a jak dělat. Pronajali si prostor, kde zkrachovala banka a pustili se s kladivem v ruce do přestavby. Taky obešly okolní podniky, aby se v nich představili a řekli, že budou sousedé. Dělali víc věcí, které se do té doby nedělaly.

Psali o stavění baru blog, a tak tu už první den po otevření stála fronta. Dole bylo narváno, zatímco v prvním patře ještě stály kolečka s cementem. Barmanskému řemeslu se učili za pochodu a sami majitelé to vlastně nikdy nestihli. Což jak se ukázalo později bylo dobře, protože měli volné ruce na rozjetí dalších podniků. V kanclu často i na kanapi přespávali a jednou si na sociálních sítích po šichtě poplakali, že ty tringelty by mohly být lepší. Do rána je facebook roznesl na kopytech, jenže o Baru, který neexistuje rázem věděli téměř všichni. Že to byl jeden z nejlepších marketingových tahů ještě netušili.

I Praha zaznamenala, že se v Brně něco děje a Bar, který neexistuje byl in. Kozí ulici proměnili v noční barové korzo, kde se sedí i na obrubníku. Někdo na bar nedá pořád dopustit, na někoho je to už masovka. Jo a bez zdejšího burgeru se rozhodně nevyplatí odejít…