Za podnikem stojí duo kolegů Milan Bukovský a Jakub Škaroupka, kteří se rozhodli zúročit své předchozí pracovní zkušenosti a spojit to nejlepší z baru i bistra. Kuchyňskou část má pod palcem Jakub a té koktailové velí zase Milan. Z číšníků ani kuchařů tu neukapává stres, prostor tu má kreativita a line se tu fajn hudba, kterou tu pouští z desek na gramofonu.

Negroni Speciale mám na stolku briskně a usrkávám hořce lahodný obsah s krémovou čepicí. V pěně je zredukovaná pomerančová šťáva s Cointreau i šafránovým bitters. V nabídce trůní šest signature drinků, ale udělají i spoustu dalších klasik. „Do koktejlového baru jdeš kvůli chuti a zážitku stejně jako do fine diningové restaurace, ale nechodíš tam každej den. My jsme chtěli udělat every day podnik. Mohl bych tady dělat kouřovou pěnu z ústřicovýho gelu a podobný haluze, ale chci mít drink, kterej si člověk dá klidně každej den k obědu nebo večeři. To je náš koncept,“ vypráví Milan.

Jeho úchylkou je obcházení blešáků, kde si sklo k servírování často vybírá. „Ozdobou koktejlu je podle mě sklenička. Když někomu dám negroni do lehký skoro papírově tenký sklenice, tak k tomu bude mít úplně jinej vztah, než když ho dostane do pořádně těžkýho tumbleru (whiskovky).“ To ostatně můžu potvrdit, protože třeba u drinku Army & Navy 2 jsem ocenila nejen příjemně šťavnatou kyselost obsahu, ale právě i neobvyklou lehkou skleničku.

Nemohla jsem mít lepší výhled na kuchyni než z barové židle a dlouho jsem neviděla tak pohodovej servis, kdy nikdo nevyšiluje, nekomanduje, nevadí mu, že mu foťák strkám do talířů a ještě se zvládne zakecat tak, že zapomene na dezerty. Carpaccio z daňka s houbovým pestem moc dobrý, pstruh s čočkou a vymazleným salátem z jablíčka, čekanky a klobásy jakbysmet, ALE ten pečený květák s hedvábnou bramborovou kaší s pivním sýrem posypaný uzenými mandlemi, tak na ten dlouho nezapomenu!

Prý že musím prubnout jejich větrník naopak, myslela jsem si, že do něj párkrát ze slušnosti vrtnu vidličkou, protože moje guilty pleasure to rozhodně není. Nakonec jsem to dlabala s očima upřenýma na hlavu kuchyně Jakuba. Jako že křupavý těsto a žádná gumová přecukřená nádhera? Tohle mě bavilo moc a jsem asi poslední Brňák, kterej objevil Aťas.