Myslela jsem si, že si po Patagonii v jezerní oblasti Chille, v městečku Pucón dáchnu. Jenže když je tu sopka Villaricca, ještě k tomu aktivní, a dá se na ní vystoupat (s mačkama, cepínem a v závěru i v plynové masce), tak tomu nešlo odola. Lávu přes kouř a mraky nebylo vidět, prostě to bylo hustý!!! Z naší osmi členné skupiny to polovina vzdala, když slyšeli o špatném počasí. Vyrazili jsme jen tři a já to vyšla jako jediná. Samozřejmě s průvodcem. Přišlo mi, že se táhnu jak sopel. Po pěti krocích jsem se musela zastavit a vydýchávat. Nedošlo mi, že je tu řidký vzduch a toto tempo je normální. Při cestě dolů se jelo kousek i po zadku na sněhu. Kolenům jsem se musela omlouvat ještě 14 dní poté, jak se mnou nemluvily.

Zajela jsem i do národního parku s nevyslovitelným jménem Huerquehue, kde od nadmořské výšky 1000 metrů rostou prazvláštní tisícileté stromy araukánie s tvarem koruny, která připomíná deštník. Skvělé místní jídlo v Pucónu rozhodně ochutnejte v restauraci Sabores de Chille s příjemnou zahrádkou. K ubytování bych volila znovu na místní poměry opravdu vlídný hostel French Andes I, který má útulnou kuchyni i zahradu.