Obdivovat se toho dá v britské metropoli z architektonického hlediska mnoho. Jenže to by nebyl Londýn, aby neudělal občas něco jinak a lépe. Projekt King’s Cross pozoruhodně vzkřísil nevyužívané průmyslové překladiště a protkal zachovalou viktoriánskou architekturu s tou současnou.

Před 15 lety tu bylo pár skladišť, dráha na motokáry či omšelý hudební klub. Většina území zela ladem. Přitom pokud bychom se vrátili v čase o sto let zpátky našli bychom tu rušné železniční překladiště. Křižovatka, kde se setkávala silnice, řeka i železnice určovala průmyslový ráz oblasti v polovině devatenáctého století poměrně výrazně. Ze severu Anglie se sem vozilo obilí, brambory i uhlí. To bylo používáno na výhřev i výrobu svítiplynu. Oblast byla posetá desítkami plynojemů a stovkami kolejí. Významný dopravní uzel však s důrazem na železniční přepravu a přednost zemnímu plynu před uhlím odumíral.

Tlukoucím srdcem celé oblasti je náměstí Granary square, kde v prostorách bývalých sýpek sídlí umělecká univerzita Central Saint Martins. Náměstí je poseté mořem fontán. Setkává se tu pestrá směs studentů i lidí z okolních kanceláří. Posedět je možné na lavičkách či schodech vedoucích k regentskému kanálu, které v létě pokrývá zelený koberec a ráno se na nich pravidelně cvičí jóga.

Samozřejmostí je, že se tu všude připojíte na wi-fi a zdarma se tu pořádají tu různé kulturně-společenské akce. Mimochodem, každý pátek, sobotu a neděli se tu koná trh Canopy market, kdy vybírat můžete z nabídky občerstvení či designových produktů a posezení často zpestří živé hudební vystoupení.

Staví se tu několik rezidenčních konceptů, nepřehlédnutelný je však trojlístek domů zbudovaných v kruhových železných konstrukcích plynojemů. Ač chráněné památky, musely uvolnit místo rozšiřované železniční trati vedoucí do Bruselu či Paříže. 123 sloupů, kde každý váží 8 až 10 tun, bylo proto pečlivě rozebráno a po jejich rekonstrukci byly znovu vztyčeny, byť na odlišném místě.

Po komplexu Gasholders(Plynojemy) dokončeném v únoru 2018 mě provádí architekt Chris Wilkinson. Vysoký bělovlasý muž v tmavomodrém obleku s hedvábnou šálou kolem krku mi rozvážným hlasem vypráví o záměru ponechat v domech dynamiku pohybu. „Fasáda je tvořená perforovanou kovovou zástěnou, která se dá v bytě rozevřít. Vše se tu pohybuje. Lidé, fasáda, ale i slunce kolem dokola.“ Přiznává, že se nechal inspirovat mechanismem hodinek a geometrie různě velkých kružnic je tu nepřehlédnutelná. Každý ze tří domů má své vlastní atrium se skleněnou otevírací střechou. “Rozporcovali jsme domy jako kdybychom krájeli dort a apartmány podle velikosti mají jeden či vice porcí,“ pokračuje Wilkinson.

Když už si myslíte, že se do developerského projektu podařilo vtěsnat maximum kreativity, vyrazí vám dech obchodní centrum Coal Drops Yard. To vzniklo proměnou skladišť uhlí z roku 1850. Kromě designových butiků tu jsou i kavárny a vyhlášené restaurace. Je to zejména střecha obchodního centra, nad kterou žasnete. Tento promyšlený husarský kousek se povedl architektonickému studiu Heatherwick. Odchlípli a natáhli k sobě střechy z protějších budov, a dali jim ve středu prostor pro setkání. Místu se tak říká polibek.