Chystala jsem se sem dlouho. Několik let. Restaurace na venkově kousek za Prahou v budově z 18. století je vybavená starým nábytkem, na zdech vysí měděné rendlíky a formy a servírují tu nejen českou kuchyni. Usadili jsme se  venku na zahrádce a pohlédli na nabídku napsanou křídou na tabuli. Po pravdě, nemusela být tak rozsáhlá a víc bych ocenila větší důraz na sezónnost. Kance a bažanta bych čekala přece jen na podzim než na jaře. Ale pochutnala jsem si. Nejlepší byla gulášová polévka se zvěřinou, lehce pálivá a dost navnadila. Mé husí stehno se švestkovou omáčkou bylo dobré, ale na chuť gulášovky nemělo. Ochutnala jsem i telecí zadělávané s chřestem. I v dezertech bych spíše než rybízový koláč v květnu čekala něco z rebarbory. Ale budiž, objednala jsem si ořechovou roládu podle receptu maminky paní provozní a přinesli mi veledílo. Největší roládu, jakou jsem kdy viděla. Rodinná porce. Plněná šlehačkou s banány a jahodami. Škoda, že neměli tvarohové koblížky (vlastně vdolečky), na které jsem se těšila. Ty mají jen ve všední dny, pokud má službu paní kuchařka z Moravy, která je prý jediná umí připravit. 

Penzion v polích, Malé Číčovice 26