Praha-Amsterdam-Madrid-Montevideo-Buenos Aires, zněl čtyřlístek mých letenek na jeden zátach. Buenos Aires bylo jen třídenní přestupní stanice na cestě do Patagonie, o které píšu tady. Navlečenou do oděvu vhodného pro polární výplavu mě letištní hala vyplivuje do 35stupňového vedra. Bez místní měny, neboť v jediném bankomatu na letišti došly bankovky. Zachránil mě pracovník informační přepážky, který mě dovedl k autobusu do centra a jízdenku za mě zaplatil. Neprosila jsem ho, navrhl to sám. Vy se vybavte dostatečnou hotovostí (dolary nebo eura), neboť bankovní kartou se tu dá vybrat jen malá hotovost, zato s velkým poplatkem.

Předtím než popíšu svou životosprávu, chci se ujistit, že všichni vědí, co je dulce de leche. Hodně dobrý krémový karamel, který tady cpou snad i do zubních past. Našla jsem ho v pytlíčcích různé velikosti v supermarketu, v dortech, v croissantech, ve zmrzlinách. Naštěstí jsem dost chodila pěšky, takže jsem si mohla dovolit dort s dulce de leche na snídani i na oběd (protože byl samozřejmě jiný), odpoledne zmrzlinu (kterou nutně musíte ochutnat v Heladeria Cadore) a večer vyrazila na steak do tradiční grilovací hospody Don Julio parrilla. Ochutnat byste v tomto městě měli  empanadas, patatas bravas, ale i pizzu, protože ji tu prý dělají lépe než v Itálii. V Buenos Aires žije významná italská menšina. Tango se tu musí zkusit taky a já si svou lekci s domácí odtančila v teniskách v kuchyni. Co tu nesmíte vynechat je hřbitov Cementerio de la Recoleta, procházku k náměstíčku Plazza Dorrego nebo knihkupectví El Ateneo Grand Splendid umístěné v bývalém divadle.