Patagonie. Ani nevím, kdy mě přesně uhranula. Země rozprostírající se na území Chille a Argentiny v cípu Jižní Ameriky. Místo, kde žije 15 milionů ovcí ale jen zlomek obyvatel. Které je nejdeštivější na celé planetě. Které je specifické blízkostí And, oceánu i Antarktidy. S dechberoucími horami, jezery i stepí.

Už Darwin po svém bádání pronesl, že kdyby to místo bylo jen pusté, nikdy by se mu nevrylo do paměti tak silně.

Patagonského vzduchu jsem se nadechla v El Calafate, kde jsem zjistila, že to s tím větrem tak žhavé zase nebude. Měla jsem štěstí a tam, kde vzduchem lítají kamínky jako kulky, bylo nevídané bezvětří. Projela a prochodila jsem ji během tří týdnů. Pupínkem na kráse jsou tu už mraky turistů, a to i když jsem sem vyrazila po sezóně v březnu. K nejkrásnějším místům patřily El Chaltén (Argentina) či Puerto Natales (Chille). A pak Isla Navarino, o kterém píšu v dalším příspěvku. Pokud se těšíte jako já na přechod přes masiv Torres del Paine, obrňte se vůči pokřikujícím Americkým skupinám i vůči neobratnému systému rezervací v tábořištích.