Dobře, je to asi úchylka. Prostě si ráda pořizuju věci, které nejen že slouží, ale i hezky vypadají. Pamatuju si, že jsem si kdysi řekla, že si koupím jeden přístroj, který zastane práci těch všech mlýnků na ořechy, maso a mák. Dlouho se mi žádný nelíbil, každý robot byl průmyslově chladný. Až jednou… Až jednou jsem se dívala na video s Nigellou Lawson a ona tam měla robot, který si získal mou pozornost natolik, že jsem záběr přetáčela a přetáčela, abych zjistila jeho název. KitchenAid, yes. Je zaručeně nejstarším a nejtěžším potěšením, kterém jsem si kdy pořídila. A víte čím se liší od přístroje? Tím, že ho máte chuť pohladit. V době, kdy jsem si ho pořizovala ještě nebyl ve výkladních skříních dobrých kuchyňských obchodů a taky neměl na výběr moc barevných provedení. Červená to jistila. Taky jsem mu říkala nějakou dobu rudý partyzán. Pořídila jsem si k němu několik nástavců, ale pravidelně používám jen váleček na těstoviny a občas struhá. Pravda, mlýnek na mák mám pořád s ruční kličkou, neb americký výrobce mák nerad.

Dalším stařešinou v mé kuchyni jsou prkýnka Epicurean. Možná jste už vyzkoušely všechny ty plastové nebo dřevěné, které se časem prohýbají a nasávají pachy. Epicurean mě neoslnil svou barvou, ale svými vlastnostmi. A kupodivu barva časem získala patinu a už ji mám ráda. K výběru je spousta variant a taky černá barva. A navíc je eco friendly.

Pokud byste se mě zeptali, co jsem v kuchyni nejčastěji měnila, byla by to spolehlivě kuchyňská váha. Odrovnala jsem snad všechny značky digitálních vah. Soehnle, Sencor i Tefal. Daly se postavit svisle, že nezabíraly místo, sice mi ukazovaly i 2 gramy, ale po čase se zjančily a ukazovaly nesmyslnou váhu nebo přestaly fungovat úplně (ne nezapomněla jsem vyměnit baterky). Vzpomínala jsem na starou váhu, kterou jsem v dětství obsluhovala tím, že jsem závaží posunovala tak dlouho, až se rafičky ustálily v jedné ose. Ta se snad pokazit nedala. A následovalo retro rozhodnutí a retro váha Bloomingville. Zatím se drží, ale nemám ji ještě tak moc dlouho a už teď vím, že příště bych volila větší misku, takže mou příští volbou by byla značka Wesco.

Bytelný hmoždíř z kamene jsem objevila u Asiatů na Vídeňském Naschmarktu a přitáhla jsem si ho domů a vystrnadil starý měděný hmoždíř. Vnitřní průměr má 12 cm a dneska bych si pořídila ještě větší. Takové ty porcelánové hračky, co někdy vídám nechápu, jak můžou sloužit. Taky bych nepořizovala dřevěný hmoždíř. Tento pomocník musí být robustní, těžký, aby stál a nepohl se, když budete pracovat s tloučkem. Roztloukám v něm koření i drtím guacamole.

Když jsem zahlédla nože Wüsthof s držátky v barvě slonové kosti řady Classic Icon Creme, vydechla jsem „konečně nože pro ženu!“. Jsou krásné i ostré. Mám malý na zeleninu, vroubkový na chleba a santoku.

V dobách, kdy jsem musela nabalit půlku své kuchyně a přestěhovat na focení jídel do ateliéru mi bodly misky Tupperware. Ať se vám v tašce obrátí klidně vzhůru nohama, nic z nich nevyteče. Navíc se pyšní testy zdravotní nezávadnosti. Vyčlenila jsem jim celou zásuvku, kolik jsem si jich napořizovala. Skvěle se v nich zadělává kvásek, kdy víčko za pár minut prostě „pšoukne“ a oznámí, že je hotovo. Nevýhodou je, že si pro ně nemůžete skočit do obchodu (funguje tu osobní prodej) a taky že vám je nikdo nesmí dát do mikrovlnky, když mu v nich dáte oběd. Ta totiž zničí víčko. Velkým pomocníkem je mi i škrabka stejné značky.

Kořenky jsem hledala taky nějakou dobu. Chtěla jsem malé, protože si raději pořídím za rok nový obsah, než abych měla vyčichlé zásoby na několik let. Chtěla jsem neprůhledné, aby obsah nevybledl a samozřejmě nějaké šik. Inspirovala jsem se německou bloggerkou a pořídila kovové dózy z Německa, které dorazily do druhého dne. Popisky jsem vytiskla na samolepicí papír a nechala nařezat. Slouží výborně a stačí mi akorát na jeden 15-20 g sáček mého oblíbeného Koření od Antonína.

Kdokoli měl v mé kuchyni struhátko Microplane v ruce a zkusil s ním strouhat citronovou kúru, sýr nebo zázvor, okamžitě si ho pořizoval. Já ho složitě dostávala ze zahraničí, když se tu ještě nedalo koupit. Tescoma ho obšlehla, ale víte, jak je to s tím, když dva dělají totéž. Microplane má i kouzelnou příhodu k začátku podnikání v kuchyňských potřebách. Původně totiž firma dělala jen potřeby pro truhláře. Až sáhla po hoblíku manžela jedna kuchařka, která už byla ze svého nemožného struhadla zoufalá, a ejhle ony z toho lezly nádherné hoblinky! Tyhle příběhy, kdy něco vznikne jen tak náhodou miluju :)

Stěrka Tovolo má dlouhé dřevěné držadlo a silikonové zakončení si můžete vybrat v nádherných barvách. Osvědčila se mi při míchání marmelády. Lis na česnek jsem hledala dlouho a nakonec si pořídila německou značku WMF, která mě zaujala ladnými tvary lisu. Netuším jestli stejný model ještě dělají.

Na kávu mám mlýnek s keramickým mlecím jádrem japonského mistra Hario, který dělá i kouzelnou ikonickou konvičku na vodu. Z nádobí mám minimalistickou sadu Vivo od Villeroy Boch, která se bohužel už nedělá a já nemůžu doplnit rozbité kousky. Příbory mám italské značky Pintinox, ale teď jsem se zamilovala do portulagské rodinné značky Cutipol s černými úchytkami. A ráda si pořizuju plechové hrnečky nebo skleničky od IB Laursen. Inspirace je všude a je nekonečná, takže se mé zásoby kontinuálně rozrůstají.

P.S. toto není placená propagace, všechny uvedené věci jsou zakoupené.