Nemám ráda velké hotely a nechodím do hotelových restaurací. Tenhle docela velký je, vznikl z banky, která bývala svého času největší na světě a vrátila jsem se sem v krátké době hned několikrát. V prostorách sejfu si dáte drink či manikúru, zaplavete si v bazénu, co sloužil jako úschovna zlatých prutů či poobědváte na pultu, co býval bankovní přepážkou. Hosté tu jsou hýčkáni elegancí ve stylu 20. a 30. let a výhled ze střešní terasy s vyhřívaným bazénem je k nezaplacení.  Zato skvělé jídlo v jedné z devíti restaurací v dostupné rovině. 

Budovu v roce 1924 navrhl v srdci londýnské čtvrti City proslulý architekt sir Edwin Lutyens, přezdívaný Ned. Midlandská banka, která tu sídlila, byla svého času největší depozitní bankovní institucí na světě. Posledních deset let zůstala budova ležet ladem. V její těsné blízkosti se přitom nachází Centrální banka i Královský burzovní palác a do pár minut pěší chůze odtud dojdete mezi mrakodrapy na Liverpool Street.

Po vstupu do budovy nespatříte recepci, jak byste čekali. Ocitnete se v prostorné hale čítající tři tisíce metrů čtverečních, rozdělené devadesáti dvěma smaragdovými sloupy. Stěny i podlaha jsou z mramoru a dostatek světla sem vpouští vysoká klenutá viktoriánská okna. Je tu nespočet lampiček, křesílek i polstrovaných pohovek. Z původní recepce banky je dnes zbudované pódium pro živá hudební vystoupení a recepce hotelu, ač nová, působí jako by tu stála odjakživa. Luxusní londýnský Hotel Ned bere dech v mnohém.

V přízemní hale je osm restaurací, které na sebe přirozeně navazují a neruší se. Najdete tu kuchyni britskou i židovskou, asijskou i italskou. K mým favoritům patří Malibu, tedy nejmenší ze zdejších restaurací. Skvělý je tu salát ze zelené papáji s hoblinkami mladého kokosu podávaný s pastou z mandlí a chilli papriček. Ten byl mimochodem vybrán serverem Time Out na sedmou příčku ve výběru stu jídel, která je třeba v Londýně ochutnat. Vše za přijatelné ceny a přístupné komukoli.

Celý prostor působí trochu jako zjevení ve stylu opulentní retro party. Pokud sem vkročíte z rušné ulice, na které je vysoká koncentrace finančníků (jak by ne, když se i zastávka metra jmenuje Banka), ocitnete se v jiném časoprostoru.