K tomuto receptu se dostanu oklikou. Musím totiž začít některými větami z právě přečtené knihy a věřte mi, že to má to svůj důvod.

„Our soup is fluorescent yellow from turmeric, and the tongue and brains are sprinkled with cinnamon and lemon juice.“

„He favours guts and organs we can throw on charcoal and eat with raw onions, I prefer slow, complex wedding recipes. Heart kebabs versus rice with chicken and candied orange peel. Tongue in yorhurt sauce or a whole fish stuffed with pomegranate and herbs.“

„We eat hollowed-out quince stuffed with ground lamb and almonds, and hunks of meat with chickpeas and dried limes baked in the oven overnight in the stone pots.“

To jsou některé věty z knihy The Temporary Bride od Jennifer Klinec. O cestě do Iránu, jídle, vlastně spoustě dálkami vonícího jídla a komplikované lásce v zemi, kde je ilegální držet se před svatbou za ruku.

Pro mě má tato kniha punc zvláštnosti nejen pro svůj obsah, ale proto, že Jennifer znám. Když jsem se chystala uspořádat domácí dýchánky vaření, tedy kurzy vaření u sebe doma a zjistila jsem, že nějaká Jennifer je v Londýně takto pořádá, vyrazila jsem na cestu. Koupila jsem si její kurz a zjistila, že je to vlastně fajn. V útulném prostorném bytě v industriálním prostředí bývalé továrny. Asi osm nás sedělo v kuchyni u velkého stolu, na kterém jsme hnětli těsto i jedli.

Byla to zvláštní žena. Překvapivě introvert a melancholik. A když jsme spolu zašly do kavárny, spojovalo nás toho docela dost. Odešla z dobře placené profese, aby se věnovala jídlu. Jako neprofík. Ráda cestovala. Věděla jsem, že byla v Iránu, ale netušila jsem, co tam zažila. To podle ní jsem připravovala mrkvovou marmeládu s vodou z pomerančových květů. Byla (marmeláda) tak záhadná a zvláštní, že spoustě konzervativních jazyků nesedla. Není tam mýdlo? Ptal se jednou někdo. Někdo z ní byl ale odvařený a to mě těšilo. Přesto jsem ji přestala připravovat, protože tu byla jako mimozemšťan. Jenže já jsem měla vždycky trochu ujeté netradiční chutě a v Iránu by mi teda chutnalo moc. Skořici tu sypou na maso spolu s mandlemi, vodu z růžových okvětních plátků přidávají do mléčného pudingu, spousta čerstvé zeleniny a bylinek.

A pak jsem na Jennifer zapomněla. Po pár letech mi na podzim přišel mail. Od Jennifer? Jaké Jennifer? A pak mi to blesklo. A jo TÉ Jennifer! Oznamovala, že jí vychází kniha. A už jsem se ani nedivila, že i ten rok vydání autobiografické beletrie máme stejné… Takže milá Jennifer, přeju ti, ať se ti daří v tvém nenalajnovaném životě a vám, čtenářům, knížku (in English only) vřele doporučuju. Ty kombinace chutí udělají i vnitřnosti přitažlivé!


Iránská mrkvová marmeláda s vodou z pomerančových květů

Suroviny

Příprava cca 1,5 hodiny

Postup

Mrkev nastrouhejte nahrubo, zázvor najemno. Vše dejte do širšího kastrolu se silným dnem a zalijte vodou.

Přidejte skořici a přiveďte k varu. Vařte pod poklicí na mírné teplotě (ale aby bublalo) za občasného promíchání 45 minut.

Přidejte cukr a vařte dalších 45 minut až se tekutina vyvaří a směs je mazlavá.

Vylovte skořici a vmíchejte citronovou šťávu a vodu z pomerančových květů. Dobře promíchejte.

Horké plňte do šroubovacích skleniček.

Uložte do lednice a skladujte 6 měsíců. Před použitím nechte 30 minut při pokojové teplotě.

Tip: Já si marmeládu vychutnávám s namočenými vločkami, rýžovou kaší nebo mažu na velikonoční mazanec s máslem. Jennifer mimochodem doporučuje marmeládu podávat na chlebu se slaným máslem nebo se sýrem feta.

Inspirace: Poupravený recept Jennifer Klinec, vynechala jsem mandlové plátky, šafrán a kyselinu citronovou a přidala skořici a citron