To město má zvláštní atmosféru. Potkáte tu velevážené bankéře, úctihodné dámy v kloboucích i důchodkyně na koloběžkách. Ovívá ho horská atmosféra a u nohou mu leží krásné jezero. V pekárně potkáte na snídani třeba Tinu Turner, která tu žije. Stráně za městem jsou poseté trsy divokých petrklíčů a medvědí česnek natrháte za domem u potoka nebo u kostela. Panuje tu klidný spořádaný život, který rozvíří maximálně hejno racků.  Ale nudit se tu rozhodně nebudete.

K tomu ochutnáte telecí buřtíky s hořicí co mi vehnala do očí slzy, louhované preclíky plněné tuňákovým krémem, vyhlášené luxemburgli (na první pohled podobné makronkám), samozřejmě čokoládu, fondue, raclette, štrúdl plněný sušenými hruškami nebo bircher müsli. Najdete tu první restauraci na světě, kde se jí za tmy nebo první vegetariánskou restauraci, která vám vytře zrak a na tu chuť jen tak nezapomenete. A taky trh v parku, na kterém třeba objevíte něco neznámého jako já. To co vypadá jako housenky je zelenina Stachys (čínský artičok), která chutnala křuavě jako něco mezi kedlubnou a topinamburou. Kromě Asie se pěstuje ve Francii, Belgii a právě Švýcarsku.

Reportáž z Curychu s tipy a kontakty kde co ochutnat najdete v mé knize Jakjsem proje(d)la svět