Místo patřilo mezi první pražské kavárny, kam jsem se ráda vracela, protože tu dělali nejen dobrou kávu, ale bylo to tady hodně útulné. Měla jsem tu spoustu pracovních schůzek vedených u francouzského okna v pruhovaných křesílkách. To tady jsme vedli s designérem Lumírem Kajnarem mnohahodinové diskuse nad mými etiketami ke skleničkám. To tady jsem nahlížela do suterénní kuchyně Magdalence pod ruky, která tu cukrařila. V mezičase přibyla letní zahrádka, která je lemovaná hladovou zdí. Ano, tou co vede z Petřína a málokdo ví, že se line i dvorním traktem okolních domů.

K jídlům a zejména sladkostem jsem měla někdy výhrady, ale není kavárny, kde dokáží dělat stejně skvělou kávu jako jedlý sortiment.

Od té doby se rozrostly nové kavárny jak houby po dešti, tak své schůzky už střídám, ale to místo nezapomenutelným zůstane.